Jsem rád, že mám co předat, pochvaluje si pozici trenéra Patera

Pavel Patera se hokeje nechtěl vzdát ani po konci hráčské kariéry. Logicky tak na střídačce zůstal. Nikoliv však jako hráč, ale jako trenér. A jak sám přiznává, to, že jste byli zkušeným a úspěšným hráčem, z vás automaticky neudělá dobrého trenéra. „Myslel jsem si, že do toho skočím a budu vědět všechno, ale ukázalo se, že jsem z trenéřiny znal tak pět až deset procent,“ vzpomíná na své začátky v roli trenéra jeden z nejúspěšnějších útočníků české hokejové historie.

Rozloučit se s hokejem nadobro? O tom nechtěl Pavel Patera ani slyšet. Už během své aktivní kariéry věděl, že se u hokeje bude motat i potom, až odehraje své poslední utkání. „Jsem moc rád, že mám práci, která mě naplňuje a baví, a můj hokejový život tím tak pokračuje dál,“ říká olympijský vítěz z Nagana.

Svoji trenérskou kariéru odstartoval u mládeže, přesněji řečeno u mladšího dorostu. A to, že nezačal rovnou u dospělých, si pochvaluje. „Myslím, že to pro mě byl ideální start. Musíte ty kluky vychovávat, dohlížet u nich na školní prospěch. U mládeže je to daleko těžší než u áčka,“ porovnává Patera.

„To, že jsem dřív hrál, ze mě automaticky nedělá lepšího trenéra.“

Pavel Patera, olympijský vítěz a čtyřnásobný mistr světa

Jak sám říká, u dětí je hodně znát absence spontánního pohybu. Právě spontánní pohyb je něco, z čeho při trénincích a zápasech těží nejenom děti, ale i trenéři. „Když si jdou děti na hodinu dvě zabruslit a pak zbytek dne stráví u počítače nebo před televizí, tak se veškerá snaha nás všech ztrácí,“ vysvětluje.

Doma má olympijské zlato z Nagana, čtyři tituly mistra světa, titul z české, švédské i ruské ligy. A právě tyto zkušenosti mu dávají oproti trenérům bez hráčské kariéry jednu výhodu. „Dokážete si představit určitou herní situaci a říct svěřencům, jak byste ji udělal vy. Není to něco, co byste si jen načetl z knížek, je to zkušenost, kterou takto můžete předat.“ Jak ale dodává, automaticky to neznamená, že trenér s hráčskou minulostí musí být zákonitě lepším trenérem.

Co mu ale z hráčské kariéry zůstalo, jsou cíle, které má nastavené pěkně vysoko. „Jdu postupně, ale stejně jako jsem měl jako hráč za cíl být první, tak i jako trenér to mám úplně stejně.“