Hrát NHL byl vždycky můj sen, vzpomíná Petr Nedvěd

Každý malý hokejista jistě sní o tom, jak se jednou vydá do zámoří a zahraje si slavnou NHL. Někdo odejde rovnou do zámořské juniorky, někdo naopak počká a nejprve sbírá zkušenosti na evropských kluzištích. Jiní se třeba rozhodnou studovat na univerzitě v USA a dostat se do NHL touto cestou. Cesta Petra Nedvěda nespadá ani do jedné z těchto škatulek a rozhodně je v mnohém speciální. Jako mladý kluk se totiž rozhodl pro emigraci. Jak ale sám říká: „NHL byla můj sen už od malička. A jsem velmi rád za to, že se mi splnil.“

Rozhodnutí zůstat po reprezentační akci v Kanadě se nerodilo lehce. „Když jsem odlétal do Kanady, tak tehdy jsem ještě nebyl rozhodnutý o tom, že v Kanadě zůstanu,“ vzpomíná bývalý výborný útočník.

Po turnaji, který zde absolvoval s národním týmem a ve kterém se mu dařilo, se zkrátka rozhodl, že v pouhých 14 letech vezme štěstí do svých rukou a zpět do tehdejšího Československa se již nevrátí. „Z Litvínova jsem se mohl vždy vrátit domů za rodiči do Liberce. Když jsem se rozhodl emigrovat, tak jsem věděl, že třeba už nikdy nepovede cesta nazpět,“ vysvětluje, co se mu tehdy honilo hlavou.

Být sám v cizím městě už nicméně zažil, což mu pomohlo i v rozhodování. I přesto, že pocházel z Liberce, rodiče ho poslali do Litvínova, který byl tehdy ve výchově mládeže jedním z nejlepších klubů. „První den, kdy mě rodiče nechali v Litvínově, byl snad horší, než když jsem emigroval,“ říká nyní s úsměvem Nedvěd.

„Kanaďani mají jinou mentalitu. Za žádnou cenu si nepřipouští, že by mohli prohrát.“

Petr Nedvěd, bývalý útočník New York Rangers či Vancouver Canucks

Zůstal tak sám v Calgary. Jediné, co měl, bylo 20 dolarů. Podporu ale našel u místní české komunity. „Bydlel jsem tam u jedné české rodiny, která se o mě postarala od A až po Z, což rodiče uklidnilo. Když pochopili, že jsem se opravdu rozhodl zůstat v Kanadě a nevrátit se, tak mě samozřejmě začali podporovat.“

Že bylo rozhodnutí emigrovat správné, si ve své bohaté a úspěšné kariéře dokázal hned několikrát. V zámoří se navíc vypracoval na takovou úroveň, že obdržel i nominaci do kanadského národního týmu na olympijský turnaj, odkud si nakonec přivezl stříbrnou medaili. Jak ale s pokorou říká, na Kanaďana si nikdy nehrál. „Narodil jsem se v Česku a Čechem vždycky budu a zůstanu,“ dodává.