Děti by si měly dávat postupné cíle, říká Robert Reichel

Tři tituly mistra světa, olympijské zlato z Nagana a k tomu nespočet individuálních ocenění. To je jen krátký výčet toho, čeho během své úspěšné kariéry dosáhl Robert Reichel. S hokejem začal už jako tříletý prcek a láska k tomuto sportu mu vydržela celý život. „Chodili jsme se s rodiči dívat na zápasy Litvínova a na zimáku byl vyvěšený leták, že nabírají nové děti do základny. Rodičům jsem řekl, že bych si to chtěl zkusit, tak mě přihlásili. Bylo to super,“ vzpomíná na své první hokejové zážitky.

Nadšení pro sport a hokejový talent měl i jeho mladší bratr Martin. Spolu co chvíli honili s hokejkami tenisák buďto doma, nebo venku před domem. „Dělali jsme vesměs všechny sporty, které byly možné. Do osmé třídy jsem hrál ještě házenou. Ta mi hodně pomáhala. K tomu fotbal, tenis, plavání, v zimě hokej na rybníce a lyžování. Všechno to byly takové doplňkové sporty k tomu, abychom mohli hrát lépe hokej,“ vysvětluje litvínovský odchovanec.

Šikovnost mu nikdy nechyběla. Důkazem byly například nájezdy v semifinále olympijského turnaje v Naganu, kde jako jediný proměnil a díky němu Češi postoupili do finále. A právě zručnost byla něco, čemuž se začal učit už jako malý žáček. „Hodně jsme se v tréninku zaměřovali na dovednosti. Myslím, že to byl základ toho, kde jsme pak byli a kam jsme to dotáhli. Místo hraní zápasů bychom se u dětí měli zaměřovat na to, aby je to bavilo a aby se naučily všestrannosti,“ zdůrazňuje.

I přesto, že se do NHL dostal v poměrně brzkém věku, do zámoří nijak nespěchal. „Cílem pro mě bylo dostat se v Litvínově do A mužstva. To si myslím byl tehdy sen každého. Dnes všichni myslí hned na NHL. Děti by si měly dávat postupné cíle, koukat se na to, co je čeká za rok, za dva, a ne koukat spoustu let dopředu. Když se kouká moc dopředu, tak to špatně končí.“