Hokejový rodič Michal Broš: Není možné na děti od malička tlačit a řešit každou prohru

Zkušeností má na rozdávání. A taky si je nenechává pro sebe. Michal Broš trénuje mládežnický tým v Letňanech a zároveň je asistentem trenéra u reprezentační šestnáctky. Užitečné poznatky, které nasbíral během bohaté kariéry, předává i svému synovi Josefovi, který právě za Letňany hraje v 8. třídě. „Nedávno bečel, když nemohl jít na jeden trénink. Nemá problém vstávat v šest ráno v sobotu, když se mnou jede na led. Na tom už se dá něco vybudovat,“ chválí svého syna mistr světa.

Zlato z mistrovství světa, čtyři tituly českého šampiona a dva tituly z finské ligy. Všechny tyto úspěchy posbíral Michal Broš během své dlouhé kariéry. A další vítězství nesoucí jméno Broš by mohl v brzké době přidat i Josef. Nakročeno má slušně. I když zadarmo to rozhodně nemá. „Táta mi to nijak neulehčuje. Snaží se mi předat rady ohledně výživy. Hlavně chce, abych na každém tréninku co nejvíc makal,“ vysvětluje 13letý útočník.

Broš se v roli mládežnického trenéra snaží předat rady nejenom svému synovi, ale i ostatním dětem v letňanském oddílu. Právě jeho zapálení pomáhá mladé hokejisty vtáhnout do tréninků a zápasů. „Do dětí se snažím dostat co nejvíc věcí, aby věděly, co hokej obnáší a nebyly v budoucích letech rozčarované, že po nich někdo chce něco víc nebo aby se nedivily, že někdo dělá něco navíc,“ vysvětluje. Především ale dodává, že hokej musí být pro děti zábava a to se jim také snaží předat.

„Rodiče jsou naštvaní, když slyší, že ambiciózní rodiče kazí hokej. Je důležité si připustit, že ambice tam musí být, protože bez nich to nikam nepovede. Ale rodiče si musí uvědomit, že do určitého věku v sobě musí emoce i ambice krotit. Není možné tlačit na ty děti od malička, není možné řešit každou prohru, jako když končí svět.“

Michal Broš, mistr světa 2000 a otec Josefa

Bez 100% nasazení a disciplíny to ale také nejde. Tyto věci vyžaduje i od Josefa. „Když jsme na hokeji, tak se mě snaží vychovávat, abych byl co nejlepší. Doma se mě snaží vychovávat tak, abych co nejvíce přemýšlel a byl pořádný,“ popisuje začínající hokejista.

Jako hokejový rodič i trenér se Broš dokáže dokonale vžít do ostatních rodičů. Bez nich by to samozřejmě nešlo, ale ne vždy je s jejich přístupem spokojen. „Většina rodičů nenajde hranici, kde už jejich pravomoci končí a kde už by to měli nechat na trenérech, na odbornících, kteří od toho mají licence a jsou tam pro děti právě kvůli hokeji,“ popisuje. Právě příliš ambiciózní přístup rodičů může dětem hokej znechutit. Mládežnický hokej má být především o zábavě, kamarádech a společných zážitcích na ledě.