Hokejoví bratři! Vždycky jsme chtěli být jako táta, říkají Ondřej a David
Já na bráchu, brácha na mě. To si ještě před nedávnem mohli říkat Ondřej a David Kašovi. Společně trénovali, zlepšovali se, navzájem se hecovali. A hlavně se hokejem bavili. Nyní hokejoví bratři dělají svému příjmení skvělou reklamu. Starší Ondra momentálně září v NHL a je druhým nejlepším střelcem Anaheimu, mladší David udivuje svým umem ve švédské lize v dresu Mora IK. Společně se ale shodují: „Tohle jsme jako malí neplánovali. Pro nás byl hokej vždy hlavně zábava.“
Hokejoví bratři jsou téměř stejně staří. Ondřejovi bylo v listopadu 22, Davidovi bude zanedlouho 21. I díky minimálnímu věkovému rozdílu k sobě měli vždy velmi blízko. A není divu, že oba skončili u hokeje. „Začali jsme, když nám byly nějaké tři čtyři roky díky tátovi, který hrál hokej. Chtěli jsme to zkusit a hned od začátku nás to chytlo, tak jsme u toho zůstali,“ shodují se rodáci z Kadaně.
„Do hokeje jsme vlastně šli s tím, že chceme být jako táta.“
Ondřej Kaše, útočník Anaheimu Ducks
I přesto, že táta Robert Kaše je bývalým hokejistou, rozhodně své dva syny k hokeji netlačil. Cestu a lásku k tomuto sportu si vytvořili sami. „Ondra se na mě chodil dívat, jak hraju hokej a jeden den přišel s tím, že chce taky. Tak jsme mu koupili ty nejmenší brusličky a poslali ho na led. Odchodil v Kadani jednu sezonu a hrozně ho to chytlo,“ potvrzuje Robert Kaše.
Tolik bodů získali dohromady Ondřej a David v letošní sezoně. Ondřej má v NHL bilanci 12+8, David ve Švédsku 5+9.
A stejný případ byl i David. Ten se vzhlédl nejenom v tátovi, ale i ve starším bráchovi. „Do hokeje jsme vlastně šli s tím, že chceme být jako táta,“ smějí se bratři. Překonat otce se jim ostatně povedlo už před dvacátými narozeninami.
Soutěživost bratrům rozhodně nechyběla už od malička. S kamarády místo vysedávání doma u televize raději chodili ven. „Mastili jsme s klukama bandy hokej. Vždycky jsme se sešli po škole a hráli jsme až do večera do setmění,“ vzpomíná mladší David. Později si k hokeji přibrali i tenis. „Hrávali jsme pořád proti sobě, později jsme přibrali i taťku. Toho jsme ostatně doteď neporazili,“ dodává se smíchem Ondřej.
