Zranění mohlo stát Andreje Nestrašila kariéru: Vždycky jsem ale věděl, že se vrátím!

Nebýt jednoho nešťastného momentu, kdo ví, jakým směrem by se kariéra Andreje Nestrašila ubírala. Odchovanec pražské Slavie si konečně v NHL vybojoval své místo, když v tom přišla tvrdá rána. A to doslova. Po souboji v rohu kluziště opustil ledovou plochu s dvěma zlámanými obratli. Taková diagnóza mohla zarputilého útočníka klidně poslat do hokejového důchodu. To ale Nestrašil nehodlal připustit: „Od začátku jsem nepochyboval. Věděl jsem, že se dám do kupy,“ vzpomíná velký bojovník na jeden z nejhorších momentů své kariéry.

Tento příběh nevypráví o někom, kdo každou sezónu vyhrává kanadské bodování nebo kdo se pravidelně umisťuje v anketách o nejlepšího hokejistu. Vypráví příběh o bojovníkovi, který se vydrápal z naprostého dna na vrchol. A to hned dvakrát. Vypráví o tom, proč by měl být Andrej Nestrašil vzorem každého malého hráče.

Cesta bývalého hráče pražské Slavie do NHL nebyla úplně bez překážek. Na to, něž se dostal do A-týmu některého týmu nejlepší ligy světa, se Nestrašil musel pořádně načekat. Zarputilost a bojovnost se mu ale vyplatila. Po letech trmácení se po farmách se konečně stal stálým členem Detroitu a později i Caroliny. Jenže poté přišla tvrdá stopka.

Když jsem byl na první rehabilitaci, tak jsem jenom ležel na zádech a dýchal do břicha. To byl můj celý trénink. A během toho mi volal Josef Jandač, jestli budu schopný přijet na Světový pohár.

Tu mu vystavil náraz do mantinelu. I přesto, že pád nevypadal nijak strašlivě, verdikt doktorů hovořil jinak. Dva zlomené obratle. Po této diagnóze je velmi často pravděpodobné, že již nikdy nebudete chodit, natožpak bruslit či se dokonce živit hokejem.

To ale Andrej Nestrašil nehodlal dopustit. „V daný moment nemělo vůbec žádnou cenu pitvat se v tom, co se stalo. Musel jsem jít dál a soustředit se na to, co mě čeká.“ V tomto případě to byla osmiměsíční anabáze, které měla za úkol jediné – dostat 28letého útočníka zpátky na led. Navíc když máte za motivaci to zahrát si znovu NHL a jet na Světový pohár, tak se do ničeho opravdu nutit nemusíte…

I přesto, že ho nakonec na tento prestižní turnaj vedení Carolina Hurricanes nepustilo, za zlé jim to nemá. „Asi to bylo jediné správné rozhodnutí. Ve výsledku mi to trvalo asi rok a půl, než jsem se zase začal cítit dobře,“ vzpomíná Nestrašil.

Při návratu mu pomohl i ten fakt, že si svůj pád a celou situaci k němu vedoucí pamatoval. „Psychologové totiž říkají, že když si to nepamatujete, tak se pak podobným situacím podvědomě vyhýbáte. I mně se to párkrát stalo, že jsem si na to na ledě vzpomněl, ale nijak mě to při hře neovlivňuje.“

A to jak po psychické, tak i fyzické stránce. „Musím jenom více rehabilitovat a věnovat tomu více času, ale jinak je to bez problémů. I na golf si můžu zajít,“ dodává s úsměvem.

Všichni se na mě chovali, jak kdybych měl být na vozíčku. To mě štvalo, tak jsem se do všeho pustil po hlavě.

Spousta lidí Nestrašilovi po návratu na ledovou plochu nevěřila. Nikdo nečekal, že by se mohl dostat do formy, jakou měl před zraněním. To však pražského rodáka hnalo kupředu. Po dlouhém uvažování nakonec zvolil cestu, která se nakonec ukázala jako správná. Odešel do KHL, kde se mu konečně naskytla příležitost ukázat, co v něm doopravdy je. „Chtěl jsem, aby mě znovu hokej bavil, abych si ho chodil na zimák užívat,“ vysvětluje své rozhodnutí.

To ostatně koresponduje i s jeho hokejovým cílem. Ne, nežene se za poháry, za vítězstvím v kanadském bodování nebo přenádhernými góly. Andrej Nestrašil se chce hokejem bavit. Chce všem lidem ukázat, že toto zranění nebylo v jeho kariéře rozhodující. Což se mu ostatně velmi daří.