Brusle co nejdřív, směje se Hertl. Hlavně aby to děti bavilo

Jeho široký úsměv jen těžko přehlédnete. V civilu se totiž Tomáš Hertl mračí opravdu jen málokdy. Zato na ledě to je jiná. Tam jdou všechny úsměvy stranou. To před lety pocítili i v NHL, kam mladý útočník zamířil přímo z pražské Slavie. „Kdybych šel do zámořské juniorky, třeba by se mi dařilo, ale myslím si, že pokud má člověk šanci hrát extraligu, je lepší zůstat tady,“ říká útočník Vegas Golden Knights.

Může se to zdát jako chvilka od doby, kdy Tomáš Hertl brázdil extraligová kluziště v dresu Slavie a dával jeden gól za druhým. Jenomže ta chvilka už trvá dlouhé roky, za které se Hertl stal jednou z tváří NHL. „Najednou jsem byl zkrátka v NHL. Splnil se mi dětský sen, o kterém jsem tehyy nemohl ani uvažovat,“ vzpomíná na začátky v nejlepší lize světa.

Hert začal s hokejem na popud svého bratra, ve kterém se jako malý vzhlédl. I on hned musel mít svůj vlastní slávistický dres. „S hokejem jsem začal kvůli bráchovi, který tu byl jako první a já se k němu hned připojil. Bruslit jsem tu začal ve třech letech, nicméně jezdil jsem tu už v kočárku, protože brácha byl tou dobou už na ledě. Dá se říct, že jsem se v Edenu narodil,“ směje se Hertl.

I on je tedy vesměs proto, aby se mladí sportovci a sportovkyně dostávali na led (nebo kamkoliv jinam) co nejdříve.

"Nejde jen o brusle, týká se to podle mě každého sportu, každý má něco do sebe. I mě baví další sporty, rád si zahraju fotbálek, mám rád tenis. A hodně užitečná je pro hokejistu gymnastika, ta vás naučí všechno kolem protahování a síly," popisuje.

A dodává, že za fajn začátky vděčí hlavně rodičům. "K hokeji nás trochu nečekaně přivedla máma, obvykle to bývají tátové (úsměv). Pak s námi ale všude jezdili oba," vzpomíná a pokračuje: "Nenutili nás, spíš naopak. Jako malý jsem se často sám oblékal doma a chtěl jsem, abychom už jeli. Strašně jsem se těšil. Když jsme pak jeli z tréninku, tak jsem se ptal, kdy už bude další. Hokej mě vždycky strašně bavil."

To vša neznamenalo, že šel na první místo. Tam byla vždycky škola. "Trenéři i škola nám vycházeli vstříc, nějak to na sebe navazovalo. Škola je každopádně hodně důležitá, protože nikdy nevíte, co se vám v hokeji může stát," upozorňuje.

Jak se říká, všechno jde, když se chce. Zvlášť v hokeji nehrozí, že by někdo dostal něco zadarmo. I Hertl se dostal tam, kde je, díky své urputné dřině. Hlavní je však láska ke sportu. "Děti to hlavně musí bavit. Když je do toho moc tlačí rodiče, tak je to špatné. Aby tam to dítě chodilo jen kvůli tomu, že to chtějí rodiče…to by nebylo dobře," zakončuje.