Mám rád, když trenér na hráče přenáší svou energii, říká Václav Prospal

Někteří mají hokej prostě v krvi. Být bez něj, by pro ně bylo holým utrpením. Mezi takové by se dal bez problémů zařadit i Václav Prospal. Po konci hráčské kariéry to sice chvíli zkoušel mimo led „jen“ jako skaut, brzy ale přišel na to, že jeho místo je jinde. „Myslím si, že jsem to svoje místo našel. Pro mě je na ledě,“ říká spokojeně.

Ke konci hráčské kariéry byl skoro přesvědčený o tom, že ideálním místem by pro něj byl post generálního manažera. Skládat si svůj tým, podepisovat nové hráče…

Nejprve to tedy zkoušel jako skaut pro New York Rangers. Po chvíli ale prozřel. „Chtěl jsem hlavně trávit více času s rodinou. Jako skaut navíc trávíte spoustu času na cestách. A k tomu sám mimo tým. Není to práce pro někoho, kdo má těsně po kariéře a chce trávit čas s rodinou.“ Což byl přesně Prospalův případ.

„Trenéřina je pro mě to pravý ořechový a chtěl bych u ní vydržet.“

Václav Prospal, dvojnásobný mistr světa

Netrvalo to ale dlouho a i českobudějovický patriot měl jasno, kde je jeho pravé místo. „Pořád si o sobě myslím, že přemýšlím daleko více jako hráč než jako trenér. Podle toho jsem přišel na to, že trenéřina je pro mě to pravý ořechový a chtěl bych u ní vydržet,“ vysvětluje současný kouč Motoru.

Pod svá křídla si v zámoří vzal hned tým mladších dorostenců. Trénování malých dětí by pro Prospala stejně nejspíš nebylo. „Vždycky mi trochu chyběla trpělivost. Ať už jako hráči, nebo jako trenérovi. Je pro mě tak daleko snazší trénovat U16, U18 nebo dospělé než třeba pětileté děti,“ vysvětluje, proč nezačínal „od píky“, ale až od vyspělejších hráčů. Jedním dechem ale dodává, že každý trenér to má jinak a že jsou tací, kteří naopak práci s dětmi milují.

A jako mají hráči své vzory, mají své vzory i trenéři. Ne jinak je tomu u Prospala. Ten během své dlouhé a úspěšné kariéry měl možnost získat spoustu inspirace. „Jako hráči mi vyhovovalo daleko víc, když jsem nad sebou měl impulzivnější trenéry. Trenéry, kteří byli schopní přenést energii i na hráče. Jako třeba John Tortorella. Ale rozhodně to neznamená, že když je někdo klidný trenér, tak je špatný trenér.“