Ať už dítě baví jakýkoliv sport, vždy bych ho v něm podporoval, říká Dominik Kubalík

O tom, že se Dominik Kubalík dá jednou na hokej, bylo v podstatě rozhodnuto ještě předtím, než se narodil. Stejně jako v ostatních podobných případech se i Dominik vzhlédl ve svém starším bráchovi Tomášovi, a když ve třech letech projevil zájem o to obout si hokejové brusle, bylo rozhodnuto. „Brácha byl a stále je můj idol. Chtěl jsem být jako on,“ říká plzeňský odchovanec.

Jeho vztah se starším bráchou Tomášem prošel snad všemi možnými stádii – od parťáků až po konkurenty. „Dostal se do extraligy, poté do NHL, což byl i můj sen. Brácha je člověk, který mě ze všech lidí posunul v mé kariéře nejdále,“ zdůrazňuje útočník Chicaga.

Jak už to tak v podobných situacích bývá, ani Dominik se nevyhnul srovnání se starším Tomášem. „Už jenom ta nášivka, že se jmenujete Kubalík… Lidé, co sledují plzeňský hokej, budou vědět. Podobné to teď bude mít i náš nejmladší brácha. Snad to pro něj bude motivace, aby ho to někam posunulo.“

Kromě hokeje má v oblibě i další sporty. Kromě tenisu ho baví i fotbal a plavání. „Stále si myslím, že hokejisté jsou svým způsobem takoví desetibojaři. Hokej není o tom, že byste trénovali pouze jednu věc. Musíte mít úplně všechno – od kondice, až po ruce, nohy, břicho a podobně,“ vysvětluje.

Že bude Dominik Kubalík útočníkem, bylo tak nějak jasné už od prvopočátků jeho hokejové kariéry. „Bránit jsem neuměl tehdy a neumím to ani teď. A asi to ani nikdy moc umět nebudu. Jednou jsem se octnul v bráně, ale to byla naprostá tragédie. Za mě být na přesilovce na beku je podle mě úplně to nejlepší, takže možná kvůli tomuto důvodu, bych i rád bek byl,“ dodává s úsměvem.