O výchově a sportování dětí s Marianem Jelínkem: Raná specializace a talent
Raná specializace a talent jsou tématem již šestého dílu seriálu O výchově dětí a sportování s Marianem Jelínkem. Je raná specializace ku prospěchu věci, nebo dítěti spíše škodí? A je vůbec vhodné mluvit o talentu, nebo by se od používání tohoto pojmu mělo raději upustit? Tyto všechny a mnohé další otázky zodpoví a vysvětlí Marian Jelínek právě v šestém dílu.
Raná specializace u dětí může mít svá pro, ale i proti. „Pokud je v dítěti implicitnost, pokud dítě chce trénovat tři až pět hodin denně, pak není dobré mu v tom bránit. Na druhou stranu je vhodné hlídat různé negativní věci, které z toho mohou pramenit,“ zdůrazňuje Jelínek. Mezi takové věci mohou patřit svalová dysbalance, plnění školních povinností i zanedbávání kompenzačních cvičení.
„Dítě má radost z procesu. My jako rodiče ho často svými zásahy nutíme, aby mělo radost z vítězství, z porážky, z cílů.“
Marian Jelínek, hokejový trenér a odborník na sportovní psychologii a mentální coaching
Dítěti by ale nemělo být bráněno ve vykonávání činností, které ho baví. „Pokud chce malý hokejista ještě po tréninku střílet doma na zahradě na bránu, neměli by mu v tom rodiče bránit. Naopak je to pro rozvoj dítěte velmi prospěšné,“ vysvětluje Jelínek.
Stejně jako u všeho ostatního, i u hokeje platí, že by dítě mělo mít radost především z toho, co dělá. „Je důležité mít na vědomí, že dítě si chce hlavně hrát. Bohužel výhry a prohry řeší hlavně rodič,“ říká Jelínek. U hokeje tak platí, že ideálním věkem pro začátky na ledě je v rozmezí 4 až 8 let.
Dalším pojmem, který souvisí s ranou specializací je pojem talent. Co vlastně takový talent ve skutečnosti je? „Já pojem talent dokonce zpochybňuji,“ prozrazuje Jelínek. Za příklad pak dává dvě děti, které mají stejné vnější impulzy, ale jiné vnitřní nastavení. Dítě A dělá hokej kvůli svému okolí, a proto neudělalo takový pokrok jako dítě B, které hokejem žije, má z něj radost, a především se chce zlepšovat. Právě z toho důvodu vidí Jelínek pojem talent jako zavádějící.
Důležité tak je si z pozice rodiče uvědomit spoluzodpovědnost za to, aby daná činnost dítě bavila. Právě tato emoční vazba a zainteresovanost žene dítě kupředu.
