Dominik Kubalík: Jako teenager jsem si myslel, že to půjde samo, ale samo to nikdy nejde
Cest ke splnění snu v podobě NHL existuje spousta. Někdo se do nejlepší soutěže světa dostane přes tuzemské soutěže, jiný zvolí zahraniční cestu. Dominik Kubalík si vybrat tu, která obnášela brzy se osamostatnit a odejít ještě jako náctiletý do zámořské juniorky. „Ty možnosti se posouvají stále kupředu a každý případ je individuální. Ale zpětně musím říct, že bych neměnil a udělal to takto znovu,“ říká plzeňský odchovanec.
Rozhodnutí odejít do zámoří co nejdříve v sobě nosil již jako 14letý. Poté, co viděl, že podobná zkušenost pomohla i jeho staršímu bráchovi Tomášovi, neváhal ani chvíli a i on zamířil do tamní juniorské OHL. „Tato brzká zkušenost se zámořím mi hodně pomohla. Naučil jsem se jazyk, osamostatnil se. Myslím, že to pro mě bylo přínosné i co se týče draftu,“ vysvětluje.
Tolik zápasů s bilancí 62 branek a 54 asistencí zatím Dominik Kubalík odehrál v NHL. Dalších 9 zápasů přidal v bojích o Stanley Cup, kde nastřádal 4 branky a stejný počet asistencí.
Jako mladý si dával za cíl jediné, a to dávat góly. Vždy okupoval první příčky bodování, vždy se mu střelecky dařilo. Jenže když přišlo na lámání chleba, tak Kubalík zjistil, že dávat góly samo o sobě nestačí. Že být dobrým hokejistou není jen o střílení branek. „Oči mi otevřelo, když jsem začal hrát s dospělými chlapi. Uvědomil jsem si, že i kluci, co hrají ve čtvrté lajně, musí odvádět stejný kus práce jako kluci v první,“ vzpomíná.
„Když došlo na nějaký problém, tak já jsem si poradit nikdy nenechal. Zpětně musím uznat, že jsem byl hloupý. Přijmout kritiku nebo si vzít poznámky trenérů k srdci, mě mohlo posunout dál mnohem dřív,“ připouští. Jak sám ale dodává, nebýt tohoto cílevědomého přístupu, možná by se do NHL nikdy nedostal.
A nikdy by tak třeba neabsolvoval takový první zápas v NHL, o kterém by si většina hráčů mohla nechat jenom zdát. V rámci NHL Global Series hrálo Chigaco úvodní zápas sezony v Praze a Kubalík se tak mohl představit během své premiéry v NHL v podstatě na domácím ledě před celou svojí rodinou. „Bylo to skvělé. A navíc ta pohádka pak dál pokračovala. Začátky samozřejmě nebyly jednoduché, ale to k tomu patří. Každý si tím musí projít,“ usmívá se zkušený kanonýr.
