Škola u nás byla vždycky na prvním místě, vzpomíná Andrej Nestrašil
Stejně jako spousta dalších sportovců, i Andrej Nestrašil v mládí střídal několik sportů najednou. Tradičně to byl fotbal i hokej. Co už ale tak tradiční není, je ten fakt, že zatímco hokej hrál za Slavii, fotbalu se věnoval na Spartě. „Táta si asi myslel, že tou dobou byla lepší mládež na hokejovou Slavii, tak nás přivedl se starším bráchou tam,“ vysvětluje zajímavý paradox útočník.
Zajímavostí je, že jak Andrej (28), tak i všichni jeho bratři hráli nebo ještě stále hrají za pražskou Slavii. Starší bratr Boris (30) se hokeji již nevěnuje, mladší Viktor (23), který Slavii před pár lety opustil, letos nastupoval za Frýdek-Místek. Jen nejmladší Vašek (12) stále ještě chodí na zimák do Edenu.
Ostatně se starším bráchou Borisem byli v mládí nerozlučná dvojka. Kde byl jeden, musel být i druhý. „Jestli si ale myslíte, že pro mě byl vzorem, tak to ne,“ směje se Andrej. Dokud ale nedostal přednost jenom hokej, váleli spolu i fotbal na Letné.
I přesto, že sport hrál u Nestrašilových důležitou roli, existovalo ještě něco, na co byl kladen ještě větší důraz. A to škola. „Škola u nás byla vždycky na prvním místě. Všichni víme, že hokejem se nemůže živit každý a sázet v životě všechno na jednu kartu je taky nesmysl. Maturita u nás byla základ a teprve po ní se člověk mohl rozhodnout, jestli se škole chce dál věnovat nebo ne,“ vysvětluje 28letý pražský rodák.
Udělat maturitu, nebo se k ní vůbec prokousat, měl Andrej Nestrašil těžší i v tom, že po dvou letech na gymnáziu odešel hrát do zámoří.
Vrátit se k hokeji i přesto, že jste si zlomili obratel? Pro Andreje Nestrašila žádný problém. Rozhovor o jeho vážném zranění najdete ZDE.
Zbylé dva ročníky si tak musel rozložit a dodělat vždy v létě, když se vrátil po sezoně domů. „To, že jsem tu maturitu udělal, byla zásluha především pana ředitele a třídní učitelky. Když viděli, že z mé strany snaha je, tak se mi snažili vyjít co nejvíc vstříc,“ vzpomíná na svá školní léta.
Nestrašil také vyzdvihuje další možnou cestu, jak odejít do zámoří. A to tu, kterou se vydal jeho jmenovec Andrej Šustr. Odejít do zámoří hrát hokej na univerzitu. „Zpětně mi to přijde jako nejideálnější volba. Člověk si udělá školu a zároveň se může věnovat i hokeji.“
